Před nedávnem jsem od sušických Pionýrů dostala skleněného pejska s batůžkem na zádech a modrým šátkem na krku. Ten malý maskot Pionýra se na mě dívá z poličky v mé pracovně a já věřím, že přináší a bude přinášet štěstí nejenom mně, ale i všem Pionýrům po mnoho dalších let.

Jiřina Rippelová, senátorka PČR

Příspěvky do oddílové kroniky a pionýrských časopisů zásadně ovlivnily můj profesní život. Těžko bych se jinak pustil do psaní článků, povídek a knížek. Několikrát v životě jsem dostal příležitost i něco řídit. Zkušenosti s vedením oddílu se hodily. Výlety i tábory mě přivedly k přírodě. Toulky lesem, po horách a kolem řek zůstaly mým největším koníčkem. Dětským oddílům a jejich zodpovědným vedoucím proto stále držím palec.

Ing. Petr Korbel, novinář a komentátor

Milý Pionýre, k Tvým krásným kulatým narozeninám Ti přeji hodně spokojených členů, plno dobrodružství, zážitků, nekončící vzpomínky na Tvoje letní tábory a výpravy se spoustou kamarádů, ke kterým se rád přidám. Agi.

Aleš Bojanovský, kytarista skupiny F.T.Prim

Vzpomínám si na své začátky v pionýrském turistickém oddíle Lvíčata - už ani nevím, kdo mi řekl, že existuje. Zašel jsem tam a v oddíle se mi zalíbilo. Jezdili jsme do přírody, poznávali stopy zvířat, učili se uzlování a byla tam opravdu dobrá parta. Dělali jsme to, co mě bavilo s mými vrstevníky, pod vedením nadšených lidí, kteří se nám nezištně věnovali. Začal jsem pak závodně hrát tenis, pravidelné tréninky a víkendové zápasy nešly dohromady s výpravami. Vím ale určitě, že i za tu dobu, co jsem tam strávil, jsem se naučil moc důležité
věci - být poctivý sám k sobě, ale i k druhým, neslibovat něco, co nemohu slíbit a držet dané slovo. Prostě takové ty elementární věci, kterých se snažím držet celý svůj život.

JUDr. Petr Hrubec, generální sekretář Českého olympijského výboru

Před více než třiceti lety jsem měl příležitost pracovat jako reportér v tehdejších Pionýrských novinách. Projížděl jsem téměř každý týden republiku a poznával množství mladých lidí, jejich osudy, radosti i trápení a příhody, které prožívali jako členové tehdejších pionýrských oddílů. Jejich životní příběhy byly často tak zajímavé, dramatické, ale i úsměvné, že jsem je mnohokrát použil při psaní svých knížek, nebo scénářů k filmům. Díky této možnosti vznikly třeba mé filmy Údolí krásných žab, Kopretiny pro zámeckou paní a řada televizních her pro děti a mládež. Proto také zůstávám stále v kontaktu i se současným Pionýrem a bývám, téměř každoročně, členem jeho literární soutěže Sedmikvítek.

Stanislav Rudolf, spisovatel a filmový scénárista

Tak obnovenému Pionýru je už dvacet let. Stal se dospělým. Vzpomněl jsem si při zamyšlení nad jubileem na se neměří ani vteřinami, ani staletími.Čas se měří setkáními. Setkáním myšlenku Martina Petišky, že „čas se světlem.“ Přál bych Pionýru, aby poskytoval dětem i svým pracovníkům co nejvíce příležitosti k
světlo budou šířit i podobným setkáním, protože pak toto ve svém dalším životě.A podobného světla je v naší společnosti hodně zapotřebí.

Jiří Pelikán, první předseda Čs. pionýra 1968 (v normalizačních letech 1970–1989 potrestán ztrátou jakéhokoliv stálého zaměstnání)

Doc. dr. Jiří Pelikán CSc., Filosofická fakulta UK