Tak jako každý rok z dlouhé řady těch předchozích proběhla i v tom letošním na zlomku měsíce května akce zvaná Sraz PTO, velké setkání všech oddílů SPTO, dětí, vedoucích i instruktorů, jejímž cílem není nic jinačího, než společně strávený čas s lidmi, jež všechny spojuje jedna a tatáž láska: táboření.
Sraz se konal o víkendu 22.-24.5. 2026 v kempu Olšovec, hned vedle Jedovnického rybníka a blízkého městyse. Prostorné louky nám pronajaté (v celkovém počtu 2) nabízely možnost k vybudování stanové metropole složené z 13 menších oddílových městeček. K dispozici bylo též velké společné ohniště a záchody v budově. I přestože kemp skýtal i další nadšené stanaře, nepropustné hradby z chatek a vysokých tújí nám o nich neprozradily dočista nic.
Nakonec jsme se sjeli v celkovém počtu okolo 200 účastníků, z toho 119 dětí nadšených do programových aktivit, a zbylých 80 vedoucích nadšených do jejich realizace. Z Brna byly po domluvě pro zjednodušení dopravy vypraveny dvě várky autobusů, jež nás bez obtíží vysadily přímo na místě. Večer probíhal vcelku poklidně a mile: každý oddíl si na svém vlastním malém ohništi klohnil vlastní malou večeři (v závislosti na počtu přítomných členů oddílu) a chladnoucím letním večerem se linulo ukolébavé stereo na sobě nezávislých kytaristů.
Sobotní ráno nás uvítalo na nic nečekajícím nástupem tropických teplot, bez možnosti jiných stínových azylů, než nabízely stanové plachty. Po snídani jsme se, vyšňořeni do košil a zkušenostmi pokroucených klobouků na nástupu dozvěděli, že Zlatá horečka už dorazila i do Jedovnic! Důvodem, proč všichni nezačali okamžitě rozhrabávat půdu pod svýma nohama s vidinou zlatých cihliček v očích, se stalo smutné zjištění, že bohužel nemáme tušení, kde přesně se zlato nachází. Z toho důvodu si děti nejprve potřebovali vydělat pár pencí u místních domorodých obchodníků. Každý oddíl si připravil své stanoviště, které následně děti obcházely (například skládání básně, dekomlat nebo zamotaný běh). Dále bylo nezbytné přidružit se do jedné z devíti skupin vedených zkušenými zlatokopy-profíky, v nichž pak společně zakoupily speciální radary na sondování zeminy.
Když se jim podařilo vysondovat, kde se nalézá alespoň nějaké zlato, započla po obědě samotná těžba. Zlato se však často skrývalo až v úplně spodních vrstvách půdy, bylo tedy potřeba nasbírat dostatečný počet těžebních nástrojů a k němu se prokopat. S vytěženou "krychlí" horniny se pak horliví zlatokopové, zlatokopky a zlatokopčata odebrali na speciální místo, kde se zlato rýžovalo.
Celková honba za zlatem nakonec dopadla úspěšně, a tak jsme se mohli s čistým svědomím odebrat k večernímu odpočinku u společného velkého táboráku, zálesáckému orchestru a záludnému kvízu pro velké mozky, kterého se každý oddíl účastnil zvlášť. Druhý večer opět přicházel s vtíravou zimou, tentokrát za doprovodu mono koncertu vytrvalých kytaristů od společného ohniště.
Nedělní ráno se pak neslo v duchu příprav na slavnostní krojovaný nástup, na kterém byli představeni noví instruktoři z jarního a podzimního instruktoráku uplynulého roku, a bylo jim předáno zasloužené osvědčení. Následovalo vyhodnocení Zelené ligy, jejímž vítězem se letos stal 63.PTO Phoenix. Prapor PTO byl 2.PTO Poutníci předán 48.PTO Stezka, aby pro nás mohli na podzim připravit soutěž Za psem.
Po nástupu započla éra balení, destrukce velkého stanového města a následného odjezdu, který opět zjednodušily domluvené autobusy do Brna.
Moc děkujeme všem zúčastněným oddílům, že dorazily, zapojily se do programu a dodaly celé akci osobitý nádech! A na další PTO akci ahój!
Za pořadatelské oddíly 2.PTO Poutníci a 111.PTO Vinohrady
Petr Pelikán
ředitel akce