Články

PTO aneb asi trošku jiní pionýři z Jižní Moravy

11.11.2019 | PTO aneb asi trošku jiní pionýři z Jižní Moravy

Když jsem před deseti lety začala chodit do jednoho pionýrského tábornického oddílu v Brně, myslela jsem si, že stejně fungují jiné pionýrské oddíly po celém Česku. „Jsme přece všichni pionýři,“ říkala jsem si. O to větší šok jsem zažila, když jsem o pár let později přijela na RESET 2015 a viděla, jak odlišné byly moje představy od reality. Dodnes vzpomínám, jak jsem s otevřenou pusou sledovala děti s kufry na kolečkách. Nedalo mi to a začala jsem pátrat po tom, kdo vlastně my, ti pionýři z Jižní Moravy jsme. V hlavě mi u toho znělo: „Jsme stejní, ale jiní.“

Příští rok bude RESET zase (a ještě k tomu přímo v Brně), a možná je tak načase dokončit moje bádání a postupně se pokusit odpovědět na ony záludné otázky: V čem jsme jiní? Kam směřujeme a co je naším cílem? Proč tak lpíme na zelených košilích, slavnostních táborácích a nástupech? A kdo vlastně jsme, co děláme a jak fungujeme? Možná, že se to všechno do těch několika dílů Mozaiky ani nevleze a možná se na sebe za rok budeme zase koukat jako před lety v Praze, nicméně já pevně věřím, že alespoň za pokus to stojí.

A co na posledních pár řádků úvodu? Snad to, že Sdružení pionýrských tábornických oddílů (SPTO) je taková malá organizace (s 1145 registrovanými členy) uvnitř té velké s názvem Pionýr. Jezdíme do přírody, protože nás to baví a dává nám to smysl (slovy zásad o činnosti SPTO: „Pionýrské tábornické oddíly sdružují děti, mládež a jejich starší přátele, kteří mají rádi přírodu, chtějí ji poznávat, chránit a naučit se v ní žít, kteří mají rádi svou vlast a chtějí jí být prospěšní.“) Na pravidelných a častých akcích vznikají přátelství, která přetrvávají do dospělosti a jsou pak hybnou silnou oddílů, které jsou pro nás takovou druhou rodinou a zároveň prací na plný úvazek. Ale jinak už si to snad ani nedokážeme představit…

No a o tom, jak jsme vlastně vznikli a jak slova výše uvádíme do praxe, zase příště. 🙂

Zpět