Články

06.12.2008 | Adršpašské písky

aneb jak jsme jeli do Polska.

Letos jsme se poměrně jednoznačně shodli, že na podzimní prázdniny vyrazíme někam do daleka, no alespoň na naše obvyklé poměry. Rozhodnutí padlo na základnu Vižňov, asi kilometr od Polských hranic, zhruba mezi Broumovem a Adršpachem. („Adršpašské písky“ je slangový horolezecký název pro lezecký terén tvořený pískovcem.) Kromě drobných komplikací se sháněním busu (zkoušeli jsme nového dopravce) se příprava výpravy povedla na výbornou a tak jsme mohli 24. října vyrazit v počtu 45 účastníků najatým autobusem směr Vižňov.

První zápletka začala už brzy po odjezdu. Autobus se polámal, resp. pro technicky zdatnější čtenáře nám začala klouzat spojka. Takže jsme stáli v kopci za Českou, za Černou horou, za Svitavama, ale taky za Ústím nad Orlicí... Celá cesta se nám tím protáhla asi o půl hodiny oproti plánu, ale dojeli jsme v pořádku a vrhli se vstříc Vižňovské základně.
Základna je to příjemná, s velkou a dobře vybavenou kuchyní, velkou jídelnou a pěknou společenskou místností. Pro její pronájem sice musíte podepsat asi šestistránkovou smlouvu, hlídat pomalu každou malou lžičku před ztrátou a celou dobu se bát, aby děti náhodou nečmáraly po zdech nebo nejedly na pokojích, s představou, že vás čeká tučná pokuta. Nakonec to nebylo tak hrozné, nádobí se nepočítalo (resp. Víťa ho počítal, ale nebylo to nutné) a úklid jsme s pomocí všech zvládli bez problémů a základnu opustili v lepším stavu, než jsme přebírali. Rozhodně můžu doporučit, ale pouze s doprovodem vlastního autobusu.
Ten jsme hned druhý den využili k prohlídce Adršpašského skalního města. Ne že bychom jezdili mezi skalami autobusem, ale nechali jsme se ke skalám přiblížit. Skalní město určitě stojí za návštěvu, a jak jsme se přesvědčili, je schůdné i s kočárkem. Byla docela zima, ale ještě prosvítalo sluníčko a tak jsme obdivováním různých skalních útvarů strávili příjemný den. Večer díky přítomné technice proběhlo první oficiální promítání táborového videa, nějaké rukodělky z podzimního listí v podání družin Bubáků a Školky a nezbytný fotbal v podání vedoucích a Vikingů.
V Neděli jsme vyrazili do Broumovských vrchů. Zvolil jsem cestu netradiční, daleko od oficiálních bran a stánků se suvenýry. Nevyhýbal jsem se davům turistů, bylo to spíš omylem, a tak než jsme potkali první skály, museli jsme vystoupat brutální kopec, sníst oběd s rybičkovou pomazánkou a vymrznout na větrném vršku toho kopce. Nicméně pak následoval průchod mezi Broumovskými skalami, což jsou menší skalní útvary, krásně tvarované a tak jsme mohli obdivovat veverku, želvu, kačenku, ale i ponorku. Mně osobně se tento výlet líbil více než ten adršpašský, byl takový nekomerční a nekonzumní. Teda až do té doby než jsme zastavili v Broumovském Lídlu pro doplnění proviantu. Místní chrám konzumu se zapsal do paměti dětí asi více než jakékoli skály, ale občas je potřeba potěšit i tělo (nebo spíše žaludek). Příští výprava bude asi po brněnských super a hypermarketech. Jenom než obrazíme Globus, Tesco, Kaufland, Hypernovu, nespočet Albertů a Lídlů, bude konec víkendu :o))
Před výpravou jsem slíbil výlet do Polska a pondělí bylo tím dnem D. Díky schengenskému prostoru přechod hranic proběhl jako malina (nikde nikdo). Při vjezdu do Polska nám za pomoci Víti a palubního ozvučení tematicky hrála Ewa Farna, které možná časem udělíme čestné členství ve FanClubu. Alespoň podle Víťovy posedlosti touto mladou zpěvačkou. Po nezbytné směně těžké koruny za ještě těžší polský zlotý jsme mířili na domluvenou prohlídku podzemního nacistického komplexu Ósowka.
Čekalo nás nejedno překvapení. Skvělý a sympatický průvodce, který byl podle mého názoru nejlepší, jakého jsem kdy viděl v Čechách i za hranicemi provádět a uvádět cokoli. Přizpůsobil prohlídku přesně na míru dětské skupině, se spoustou ukázek, vtípků a zábavy. Navíc si pod jeho vedením někteří vyrobili odlitky různých sov, to podle Sovích hor, pod kterými se Ósowka nachází. Viděli jsme spoustu starých válečných zbraní, vykutaných tunelů, hlídače podzemí v podobě velkého netopýra. Já se naučil překládat výklad z Polštiny a náš průvodce několik českých vět (např. malí dopředu :o) Určitě doporučuji k návštěvě, ať už pojedete okolo, nebo jste vášniví milovníci všeho, co se druhé světové války týká. Po návratu z Polska se všichni vrhli do výroby draků. Viděli jsme všemožné kreace draků všech možných tvarů a barev. A těšili jsme se na ráno, až vyzkoušíme jejich letecké schopnosti.
Ráno ale bohužel silně pršelo a tak doufám, že se draci proletěli alespoň doma. Po úklidu celé základny zbývala jen cesta domů, která proběhla docela dobře včetně půlhodinové rozborky a sborky autobusu nedaleko Vamberka.
Poděkování patří Víťovi za velmi dobré zajištění nákupu a stravování všech účastníků zájezdu, dále Hanči za snídaně a komunikaci ohledně základny a autobusu, všem vedoucím za péči o naše děti a v neposlední řadě i panu řidiči najatého autobusu s klouzavou spojkou za trpělivost a to, že nás v pořádku dovezl tam a zase zpátky.

Zpět